Po vzoru Lili se pochlubím, že jsem taky dostala několik hodně zavádějících zpráv, ze kterých by moje maminka dostala asi horečku , ale to nic nemění na tom, že blbnu ... Asi to bude tím nedostatkem nikotinu, ale jsem mnohem méně agresivní než dřív (dokonce jsem i docela milá na lidi, které nesnáším !!!), poslouchám, co ostatní říkají (netýká se blábolů na přednáškách, v senátu, soudech apod., ale skutečných lidí :D) a vůbec jsme taková zblblější (už jsem si radši ráno udělala test, jestli ta moje demence není hormonálního původu - a není). A přátelé, musím přiznat, že je to vlastně docela fajn...

je pro mě teď naprosto nepochopitelným sociologickým jevem. Staré triky se zapalovačem nemůžu použít (ještěže nesháním chlapa:)).... Na večerním pokru jsem jediný nekuřák a nechápu systémy nekuřáckého shromažďování :D. O tom by měl někdo napsat příručku. Reakce okolí je veskrze pozitivní. Nekuřáčtí přátelé a kolegové neskrývají svoje sympatie a mám pocit, že se výrazně změnil jejich pohled na mě, s kuřáky už je to horší. Rozdělili se do tří, mírně se prolínajících, skupin - "supportéry", podněcovače a závistivce... Vydržím :D

Tak vám nějak nevim, jestli se mi to zdá nebo ne, ale chlapi asi taky podléhají fázím měsíce. Jestli mi někdo bude ještě někdy vyčítat, že jsem jednou měsíčně náladová, asi si hodím mašli. FAKT...

Když to není suverén, tak aspoň suvenýr, jak říká jedna kolegyně. Má vzácně pravdu. Po včerejších zážitcích hned dvakrát. Ani kdybych vystudovala Fakultu hledající smysl (rozuměj: FHS, ale to jsem já nevymyslela), asi bych stejně nepochopila, kde někteří lidé berou tu drzost. Třeba já, myslím, že kdyby mi někdo před třemi, čtyřmi lety tvrdil, že budu taková, jaká jsem, že budu dělat to, co dělám a že si nevezmu za muže toho úžasného mládence, který se (z nynějšího pohledu) musí do roka a do dne přiznat ke své jiné sexuální orientaci, asi bych mu řekla, že mu totálně hráblo. Namísto toho spíš hráblo mně, díky tomu jsem poznala řadu skvělých lidí, jako třeba kolegu, který nám dnes popisoval, že je se svou ženou od 17 a ona byla jeho první .... cigánka. Bílý holky se nepočítaj :D! Nebo holčinu, která se chová jako sebevědomá a pomlouvačná mrcha bez slitování, ale ve skutečnosti je docela milá a zranitelná, jenom si to chce k ní najít cestu (a to se podařilo jenom díky tomu, že jsem byla až krutě upřímná)... Asi stárnu, ale stále víc miluju a respektuju lidi kolem sebe. Jsem divná.

Pravděpodobnost úmrtí = nula, alespoň tak to bylo předpokládáno. Jenom do té doby, než mi zavolala hysterická spolužačka, že náš vedoucí bakalářské bohužel zemřel. "A jak to víš?" zajímám se. "Psali to v novinách."  "Tak to bude určitě pravda, že jo," neztrácím naději :D. A ukazuje se, že nejsem zas tak marná, protože umřel jeho jmenovec, který je shodou okolností ze stejného oboru. Život (a smrt) jsou krutý, ale mojí spolužačce se ohromně ulevilo... Co dodat.

Místo toho, abych si hodila mašli, odhodila jsem krabičku cigaret. Po prvotních nenávistných poznámkách kuřáckého okolí si celkem snadno zvyknete na plíce bez kouřové clony. Moje spolubydlící sice neustále tvrdí, že to nevydržím ani deset minut, z té desítky minut se už ale vyklubala desítka krát šest krát dvacet čtyři krát šest. Pomineme-li nervozitu hraničící s nervovým zhroucením při každém stresu bez cigarety, je to vlastně docela dobrý. Za ušetřené peníze si koupím vodinky s hodotryskem. Nejspíš :D....