Každý občas dostaneme nějaké to pozvání na svatbu někoho, koho známe nebo od příbuzného, kterého jsme neviděli deset let.... Ale málokdy se stane, že by nás takové oznámení zhnusilo... V kolonce dary (no, chápu, že lidé nechtějí dostat úplné hovadiny, ale asi bych jí tam nedávala) po rozkliknutí vyjel seznam věcí. Vašek s Janou si nepřejí dostat: levná vína, nádobí atd... Následovala další pecka: Vašek s Janou si přejí: zahradní gril - značka, typ, cena (rezervováno), zahrádku na auto - značka, typ, cena a další (všechny věci v cenové kategorii od 2 do 30-ti tisíc). Následovala poznámka, která je spolehlivým otvírákem kudly v kapse. Pro vás méně movité: Kupte víno, ale musí být dražší než 150 korun. Prostě taková správná kapitalistická svatba ...

is goin´ on? Sleduje na facebooku snahy lidí o přidání do jejího seznamu a přemýšlí, že si ho smaže, celej. Protože pak by jí už nikdo nenašel. Ani ti blázniví fanoušci, ani ti šílení ex-přítelové, ani ti šílenci, co si to jenom představovali. Vypne oba mobily, služební i soukromej a odjede někam za polární kruh. A bude klid. (Kdyby se někomu zdálo, že má tak trochu depku, má pravdu. A za všechno může ten zpropadenej Zloprcek. Sorry Baby...) Nevím proč, ale myslím na Lili :D

Já nemám chyby. A neslyším svůj křik..... Tyhle věty řekl jeden moudrý muž, když hovořil o vztahu se svou ženou. Jí by to prý nikdy nepřiznal. Asi jsem tuhle logiku nikdy nepochopila. A asi jsem ani nepochopila tu pandemii osamělosti, která se pomalu krade kolem. Lidi jsou radši sami, než aby dělali kompromisy. Mám co říkat :D. Teď vím jenom jedno, jsou chvíle, kdy už víte, že na kompromis je už pozdě.  www.youtube.com/watch

Člověk se někdy musí ptát, jestli je dobrým přítelem. A taky na to, jestli je sám sobě přítelem. To první splňuju jak kdy a to druhý jsem asi dost zanedbávala.. Ale co, dostala jsem tři čtyřlístky (asi proto, že jsem nikdy žádnej nenašla), mám stále za uchem květinu, co jsem dostala od barmana, zablokovala jsem si kvůli nalité NEpaměti oba telefony (a k jednomu nemám puk, no nevadí :)).  A dvě hodiny telefonovala s ex-blbem (jinak ho totiž po tom rozhovoru nemůžu nazvat :))). Svět je někdy tak krásnej, když se člověk rozhodne bejt sám sobě přítelem :D ...

"Slečno, můžu si na vás sáhnout? Já bych se jenom potřeboval ujistit, že jste skutečná." Co dodat

Když jsem vzala poprvé svého milovaného do jámy lvové - tedy do hospody, kde byly holky, co jsem s nima chodila na tancování (to bylo tedy ještě předtím, než jsem se s ním rozešla, což ovšem neznamená, že přestal býti milovaným), docela jsem se divila, že se děvčátka chovala slušně... Dosud totiž bývala vskutku tvrdý kalibr. Jedna se sice uchechtávala jako vždycky, ale zbytek zklamal. Veškeré fekální a další nepřijatelné historky nepřišly, dámy se chovaly naprosto korektně - jako dámy... Musím se přiznat, že mě to trochu mrzelo, protože to znamená, že už jsme se zase posunuly trochu dál... Stárnou...

Myslím, že by se poslanci měli opravdu zamyslet a vymyslet nějaký zákon o práci až od desíti.

láska, manželství, kytička ... No nic, pravda je, že se vlastně nic hroznýho neděje, když vás někdo opustí nebo se případně rozhodnete někoho opustit. Najde se někdo jinej, lepší (anebo taky horší). Proto nechápu, proč jsme vždycky z obou variant tak hrozně nešťastní.  Já se během svého života ocitala většinou v první kategorii... Jenže svět se mění a my s ním a já se musím za chodu učit i druhé variantě. A namísto chlapů budu mít teď na prvním místě dobré skutky. TAK! (Vydrží mi to asi tak 25 vteřin, tady, pokud jste zrovna dočetli, tak už může bejt zase všechno jinak ... )

Dozvěděla jsem se, že mužské pokolení má teď veliké problémy v důsledku rychlého oteplení. Někteří mužové dokonce naznačují, že se teď bojí do tramavaje, aby někoho nevyděsili "vytaseným kopím". Asi na ně byl ten zrychlený příchod jara moc.

Já teda osobně opravdu nevim, kdo určil, že nás budou tahat za vlasy do jeskyně, řekla má moudá přítelkyně po shlédnutí filnu Až tak moc Tě nežere. Mě se to asi zas tak netýká, hned vzápětí jsem se totiž dozvěděla, že koncil mých "nadřízených" schválil usnesení, že jsem čarodějnice, což je tak trochu škoda. ještěže mě nemůžou nechat upálit, i když by to bylo jako za starejch časů. A moje matka (kdybyste to nevěděli, tak maminka, kněz "kaťák" - i tento výraz jsem se naučila až dnes - a další mají vždycky pravdu) měla pravdu, když mě nabádala, ať si dávám pozor na to, jak se tvářím, co říkám, a tuplem na to, jak se tvářím, když něco říkám. No co, asi jsem tak trochu inde - maybe it´s ´cause I believe in reinvention (www.youtube.com/watch) ....