TRY AGAIN !!! (anebo z mých dvěří a od mých dveří). Dneska je den. Včera byl taky den. Erupce na slunci znamenají šílenství, ale to nemá s blbostí nic společnýho. Ale je to právě blbost, která mě vede k napsání dnešního malého zamyšlení. Včera jsem se sešla s Panem Režisérem (velká písmenka ukazují tak trochu, co je zač), se kterým jsem randila, když mi bylo 16, psal mi zprávy, když mi bylo 19, a nechala se od něj zvát na večeře, když mi bylo 24. Nikdy to nevyšlo. Nikdy totiž nevěděl, co chce. A neví to doteď. Jenže já už vím. Tohle nechci. A tak jsme skončili v lehce nepřátelské debatě o tom, proč se chová, jak se chová, kterou ukončil tím, že jsme vlastně nikdy rande neměli. To už jsem měla tak promile a smála se mu na celé kolo a celou dobu mi hlavou jela jedna bláznivá od Chinaski, který jsem neposlouchala už nějakejch deset (???) let.  

Kam ten svět spěje?

Můžeš brečet
můžeš se smát a
můžeš si myslet
že ti neumím lhát
Jestli tě to baví
nech si o mě zdát
že já jsem to pravý
že tě mám rád